Došková chalupa

V neděli 17. září 2023

z provozních důvodů

ZAVŘENO.

 

==================================================================================

 

Jediná dochovaná chalupa s krytinou ze žitné slámy na Znojemsku s expozicí venkovského muzea. K prodeji publikace „Jižní Morava shůry“ s fotografiemi Zdeňka Vošického, cena 590 Kč.

Otevírací doba

OBEC PETROVICE zve návštěvníky na prohlídku obecního muzea v doškové chalupě, čp. 10.

Otevřeno bývá v sezóně od června do konce října vždy v neděli od 15 do 17 hodin.

Po předchozí telefonické domluvě je možná prohlídka kdykoliv – tel. 515 323 123 nebo 724 185 508.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

 

Vstupné

50 Kč

 

Historie a současnost

Petrovická došková chalupa je jednou z mála dochovaných dokladů lidového stavitelství na Znojemsku. Obec Petrovice  koupila chalupu od dědiců p. Bryma na konci roku 2011. Možná někteří spoluobčané pochybovali nad účelností investice do takové zdánlivě bezcenné nemovitosti. Vždyť takové chalupy se za poslední půlstoletí bouraly, aby uvolnily místo modernímu bydlení. Hodnota této stavby je nyní právě v tom, že již z našich vesnic prakticky vymizely. Na celé jižní Moravě jsou dnes k vidění pouze tři podobné doškové chalupy a všechny včetně naší petrovické jsou památkově chráněny.

Petrovická došková chalupa je ukázkou dříve běžného obydlí domkařů. Na rozdíl od sedláků (láníků, pololáníků, čtvrtláníků) domkaři vlastnili kromě své skromné chalupy obvykle jen malá políčka, která nestačila ani k nejskromnější obživě často početné rodiny. Domkaři tedy hledali obživu převážně námezdní prací a patřili k chudší části vesnického obyvatelstva. Tomuto způsobu života odpovídá i stavební koncepce petrovické doškové chalupy.

Obytné místnosti jsou malé a stavěné převážně z nepálených cihel „vepřovic“. V hospodářském zázemí nenajdeme u sedláků nezbytnou stodolu na uskladnění úrody a zemědělských strojů. Také chybí stáje pro koně a hovězí dobytek. Na malém dvorku doškové chalupy jsou jen malé chlívky pro kozu a drůbež. Půdní prostory nad obytnými místnostmi sloužily k uložení nevelkých zásob sena a slámy pro skromné hospodářství. Ze dvora je také přístup do poměrně velkého sklepa klenutého z lomového kamene, což není pro domkařská stavení typické.

Zatímco stavebně byla došková chalupa celkově v poměrně dobrém a původním stavu, interiér byl v posledních desetiletích hodně přizpůsoben pohodlí majitelů. Z původního nábytku, který by byl starší 50 let se dochovalo velmi málo. Novodobý nábytek nevalné hodnoty byl odvezen, stejně jako byly odstraněny také drobné stavební úpravy (zateplení a obložení stěn apod.).

Došková střecha, jakkoliv byla dříve znakem obydlí nejchudších vrstev, je dnes poměrně luxusní záležitost. Přinejmenším co se týče pořizovací ceny. Je to hlavně dáno dostupností materiálu a cenou práce. Žitná sláma se dnes těžko shání a také řemeslníků, kteří by uměli došky vázat, je nedostatek. Naštěstí stát hradí většinu  nákladů na opravy státem chráněných památek. Střecha na naší doškovici byla renovována v roce 1970, 1986 a naposledy v září 2004. Nová krytina by měla vydržet nejméně dvacet let.

Chalupa prošla celkovou rekonstrukcí, která měla obnovit původní charakter domkařského obydlí. Rekonstrukce byla financována z dotačních programů podpory obnovy kulturních památek Ministerstva kultury a z Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče. Po konzultacích s památkáři jsme se snažili použít staré technologie. Stěny byly omazány hlínou smísenou s plevami.  Dům byl několikrát olíčen vápnem, do podrovnávky byly použity saze. Dvorek byl vydlážděn kameny. Do předzahrádky byla nasázena původní květena a bylinky.

Objekt jsme opravili se záměrem, že bude sloužit k vnější propagaci obce, jako místní muzeum a místo uchování obecní paměti. Muzejní sbírku tvoří předměty, které dokumentují historii naší obce a regionu, hospodářskou činnost našich dědů i vybavení domácností našich babiček. Většina exponátů, které jsou zde vystaveny pochází z darů petrovických občanů a příznivců muzea.

Průvodce expozicí

Popis objektu Chráněný památkový objekt čp. 10 je příkladem typické domkařské usedlosti jihozápadní Moravy. Dvoutraktový dům je okapově orientovaný ke komunikaci. Je postavený z nepálených cihel ve zdejším kraji zvaných „vepřovice“. Stěny jsou omazány hlínou smísenou s plevami. Dům je olíčen vápnem, do vápenného mléka na olíčení podrovnávky bylo použito sazí. Sedlová střecha je krytá došky ze žitné slámy. Dům má tradiční tříkomorový půdorys: jizba – síň – komora s typickými malými okny. Stropy jsou trámové s prkennými záklopy, podlahy jsou ve všech místnostech prkenné.  Předzahrádka je ohraničená laťovým plotem, původní rumpál nahradila ruční studna. Na malém dvorku jsou chlívky pro drůbež a kozu. Ze dvora je přístup do poměrně velkého sklepa klenutého z lomového kamene.

 Posloupnost vlastníků Parcela stavení byla zastavěna v první dekádě 18. století. Prvním majitelem nově postavené domkařské usedlosti byl Říha Čurda, uvedený v pozemkové knize z let 1693-1757. Po něm od roku 1740 chalupu vlastnil syn Antonín Čurda. V roce 1749 drží domek Jakub Včulek , který je zmiňován i v tereziánském katastru roku 1765. V době udělování čísel popisných byla majitelkou vdova Anna Macháčková. Dům obdržel číslo popisné 10, které mu zůstalo dodnes. V roce 1775 se z domu se platila daň 1 zl  12 kr, úrok vrchnosti 19 kr. a vztahovala se na něj robotní povinnost jednou osobou jeden den v týdnu po celý rok. Od domkařky Macháčkové dům koupil Vavřinec Pavliček, který je uveden v josefinském katastru. Domkařské stavení sestávalo z jedné místnosti, komory a chlíva. Dům pak zdědila dcera Mariana, která se v roce 1813 provdala za Jana Kováře z Petrovic. Rodina Kovářova vlastnila dům po celé devatenácté století, po další tři generace.

Janův stejnojmenný syn se roku 1843 oženil s Terezií Brustmanovou z Lesonic a zřejmě to byl on, kdo přestavěl dům do podoby, jak jej známe dnes. Jan a Terezie Kovářovi měli šest dětí: Marianu (*19.11.1843-†17.3.1853), Josefu (*11.12.1846-†4.6.1847), Jana (*1.5.1848-), Josefu (*13.4.1850-) provdána za Ignáce Kováře z Petrovic, Anežku (*19.1.1853-) provdána za Leopolda Sobotku bednáře v Rybníkách a Antonii (*8.8.1860-) provdána za vdovce Ignáce Kováře z Dobelic. Otec Jan Kovář roku 1866 ovdověl, v 45 letech se znovu oženil s 43 letou Kateřinou Vybíralovou z Rybníků. Měli spolu syna Václava, který však zemřel v dětském věku. Kateřina Kovářová na domě dožila do roku 1911, dům byl zapsán do vlastnictví nejmladší dcery Antonie, která s manželem Ignácem Kovářovým bydlela v Dobelicích na půllánu čp. 21.

Od září 1917 si neobydlený dům pronajal švec Jana Kolesa ze Zňátek. Rodina Kolesova v domě žila se čtyřmi dětmi: Janem, Karlem, Marií a Annou po celou první republiku. V průběhu druhé světové války Kolesovi na domě dožili, jejich děti z Petrovic odešli. Po válce si domek koupili Matěj a Marie Šídlovi, kteří měli osm dětí. V domku s nimi zůstal bydlet syn Josef, nelichotivě přezdívaný „Nepivoda“. Vdova Marie Šídlová v domě dožila do svých 85 let, zemřela v roce 1981. Po její smrti zůstal dům po nějakou dobu neobydlen. V posledních dvaceti letech dům o víkendech obýval a udržoval zeť poslední majitelky chalupář Milan Brym z Brna. Na konci roku 2011 koupila objekt od dědiců pana Bryma obec Petrovice.

Expozice Petrovická došková chalupa je jednou z mála dochovaných památek lidové architektury na Znojemsku. Stáří domu odhadujeme na 160 let, ale je možné, že je staršího data. Hliněná chalupa se střechou ze žitné slámy je památkově chráněna od konce 60. let. Obec objekt zakoupila se záměrem, že bude sloužit obci k vnější propagaci, jako muzeum a místo uchování paměti. Dům prošel celkovou rekonstrukcí, při které jsme se snažili zachovat staré postupy a technologie. Hliněné omítky, líčení vápnem, přidání sazí do olíčení podrovnávky, vydláždění dvorku kameny atd.

Po zakoupení objektu jsme zveřejnili výzvu ke sběru dobového nábytku a předmětů vhodných k vystavení. Při řešení umístění expozice jsme vycházeli z daných dispozic domu: tři obytné místnosti, kolna, lisovna (preshoz), sklep, chlívky na kozu a drůbež a průjezd (forhaus).

 Setnice  – největší místnost – setnici jsme pojali jako místo uchování obecní paměti, tedy výstavní místnost, kde chceme obměňovat tematické výstavy. První čtyři panely jsou věnovány došce, podobě objektu v různých dobách a příležitostech, shlédnete stav objektu při zakoupení a i průběh prací při rekonstrukci. První tematickou výstavu věnujeme hodům, které u nás slavíme v polovině září, v sobotu a neděli před svátkem Posvěcení svatého kříže.

Síň – vstupní místnost – kuchyň je zařízena vesměs z původního nábytku po posledních majitelích a chceme touto expozicí nabídnout pohled do kuchyně našich prarodičů. Za pozornost stojí malovaná police s rostlinnými dekoracemi, která připomíná malovaný nábytek z Mohelna. Fotografie nám mají přiblížit podobu někdejších obyvatelů došky.

Komora – ve světničce, kde dřív spávali děti, je umístěná malovaná postel, asi nejvzácnější exponát, který jsme získali do muzejních sbírek. U okna najdeme koutek zařízený pro ševcovské řemeslo. Chceme si tím připomenout obuvníka – ševce Jana Kolesu, který v doškové chalupě bydlel po celou dobu první republiky.

Kůlna – v kůlně je umístěna expozice drobného zemědělského a řemeslnického nářadí. Vaší pozornosti neunikne nástroj na výkrm husí, réblák na kukuřici, míchadlo na povidla a jiné.

Lisovna – v lisovně (v preshozu)  a ve sklepě je umístěna vinařská expozice, připomínající zdejší vinařskou tradici. Pěstování vinné révy se zde připomíná již v roce 1298. V „Petrovické hoře“ byly rozsáhlé vinice a zdejší obec měla vlastní horenské právo, včetně práva trestat na hrdle. Jediným svědkem petrovického hrdelního soudnictví je dnes jméno polní tratě Šibenice. Popraviště stávalo na kopci při staré cestě do petrovických vinohradů. V Petrovické hoře měli své vinice kromě obyvatel okolních vesnic a městeček mimo jiné také řeholníci žďárského kláštera. Středověké vinice byly v dnešní viniční trati Kokešperky (dnes uváděna jako trať Kokusové hory).

Průjezd – v průjezdu (forhausu) jsme za pomoci jediného výrobce došků pana Pavlici instalovali ukázku výroby došků ze žitné slámy. Najdete zde snopy, došky i povřísla, kterými se došky přivazovali ke střešním latím.

 Půda – Návštěvník má možnost vidět doškovou střechu „zevnitř“, jednotlivé došky přivázané povřísly ke střešním latím. Půdní prostor je dále využit k vytvoření „půdní miniexpozice“. Vedle běžných věcí tu najdete i takové, o jejichž účelu možná dnes už máte jen mlhavé tušení.  Na půdu se odloží vše, co se právě nepotřebuje, co se rozbilo a potřebuje opravit, ale zatím nebyl čas, i to, co už sice přestalo sloužit, ale co kdyby se ještě někdy hodilo…

Text: Eva Grunová