Historie kostela Povýšení sv. Kříže v Petrovicích
První petrovický chrám Páně stál ve středu osady na mírně vyvýšeném místě. Farní kostel v Petrovicích byl jedním z nejstarších vesnických kostelů v tomto regionu. Je málo pravděpodobné, že by byl „začátek kostela léta Páně 1154, pravdiv-li lístek ve archivu farním nalezený“, jak uvádí Vilém Haňák ve Vlastivědě Moravské. Kostel byl postaven v první polovině 13. století. Svědčí o tom dochovaná listina z 29. prosince roku 1253. Při příležitosti povýšení trstěnického kostela sv. Gottharda na farní kostel, byl mezi pozvanými církevními hodnostáři také petrovický farář (Gotfridus de Petroviz). Musel tedy kostel v Petrovicích již nějakou dobu stát.
Stáří kostela by odpovídalo i zasvěcení Povýšení sv. Kříže, které bylo v této době oblíbené a hojně užívané. Bohužel s určitostí nevíme, komu byl kostel původně zasvěcen. Podle názoru historika Vermouzka mohl být petrovický kostel zasvěcen sv. Petru. Své tvrzení opírá o zmíněnou listinu z roku 1253. Jenže v latinsky psané listině se o petrovickém kostelu nepraví vůbec nic. Pravda, že svatému Petru a Pavlu byly zasvěceny nejstarší kostely na Moravě. Zpravidla platilo, pokud byl kostel přestavěn či zbořen a postaven nový, původní patrocinium mu bylo ponecháno.
Památce Povýšení sv. kříže byl určitě zasvěcen druhý petrovický kostel, který byl na místě původního postaven údajně roku 1484. Svědčil o tom nápis s letopočtem „v kámen vtesaný“. Pro srovnání je ze stejné doby, jen o dva roky později, nápis s letopočtem 1484, který datuje přestavbu kostela sv. Kunhuty v Hostěradicích. Kostel stál napříč návsi, přibližně v místech, kde dnes stojí památník padlých vojínů. Půdorys kostela máme zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1825. V jiných pramenech se přestavba kostela klade k roku 1531. Kámen s vytesaným letopočtem najdeme jen ztěží, zbytky základů starého kostela jsou však patrné dodnes. Odpovědi na mnohé otázky by přinesl podrobný archeologický průzkum.
Po roce 1625 se petrovický chrám Páně stal jedním z filiálních kostelů moravskokrumlovské farnosti. Krumlovský farář v něm sloužil mši svatou jen jednou do roka. V soupisu kostelního jmění, který byl pořízen v roce 1690, vlastnil kostel „jen jeden oltář, jeden pozlacený stříbrný kalich vedle jednoho zlomeného a tři zvony“. Během času kostel chátral, naposledy byl opravován v roce 1751. Po zřízení samostatné lokálie v roce 1784 kostel sloužil věřícím z Petrovic a z přifářených vsí Dobelice a Lesonice. Kvůli velkým trhlinám v klenbě bylo nařízeno roku 1843 kostel zbourat.
Po třech letech nato bylo započato se stavbou nynějšího kostela, rovněž zasvěceného Povýšení sv. Kříže. Kostel byl vybudován v letech 1846-1849 ve stylu „císařské renesance“ mistrem zednickým Antonínem Šottnerem z Moravského Krumlova. Základní kámen nového kostela byl položen v roce 1846 za přítomnosti zdejšího lokála Rafaela Rašky, správce zdejší školy Antonína Hrůzy, zednického mistra Antonína Šottnera z Moravského Krumlova, čtyřech žáků z Petrovic, Lesonic a Dobelic, petrovického starosty Martina Kováře a rychtáře Josefa Sobola z čp. 48.
Oproti původnímu kostelu, který stál napříč návsi, byl kostel posunut o několik metrů směrem jižním a umístěn podélně. Jednolodní, poměrně velká stavba (š 19 m, d 37 m, výška věže 35 m) byla opatřena vysokými hodně členěnými zdvojenými okny. V zadní části kostela za oltář byla vystavěna malá sakristie.
Stavba nového kostela trvala tři roky, v září roku 1849 byl kostel dostavěn. V neděli 30. září 1849 byl kostel slavnostně benedikován hostěradickým děkanem Ignácem Tingerem za účasti mnoha farníků . Svědčí o tom pověřovací listina biskupa brněnského Arnošta hraběte Schaffgotsche z 11. října 1849. Originální listina je vlepena do farní kroniky.
Nově postavený kostel byl postupně vybaven, z původního kostela nakonec zůstala jen kamenná gotická křtitelnice a pozdně gotická socha madony s Ježíškem z 15. století. Pořízeny byly časem tři nové oltáře, varhany s pedály a tři zvony.
Nejvíce změn kostel doznal za správy kněze P. Antonína Bártka. Podle jeho zápisu ve farní kronice byl kostel „upřímně řečeno, velmi zanedbáván, nikdy čištěn, nikdy bílen, nikdy tedy ani zdoben.“ Jak dále zapsal sám se postaral o nutnou opravu, celkovou údržbu, výmalbu i novou výzdobu. Do kroniky dále napsal: „Že všechny obrazy ze stěn snešeny býti musely, stalo se, že nikdy více na stěny po opravě pověšeny nebyly. Jen jednu farnici, stařenku mrzí zmizení obrazu tak zvané sv. Anny od světnicového petrovického malíře malovaného. Kdo by chtěl zvěděti, že to sv. Annu představovati má, musel by si napřed zajíti do Bystřice nad Pernštýnem k jednomu obchodníku svíčkami a mýdlem, pod nimižto napsáno stojí „Toto jsou svíčky, toto je mýdlo“. Do kostela nechal dále zřídit mimo jiné doplňky novogotických věžiček na hlavním oltáři a obou bočních oltářů. Při příležitosti cyrilometodějského jubilea v roce 1885 uspořádal P. Bártek sbírku na pořízení soch sv. Cyrila a sv. Metoděje. Sochy obou světců byly umístěny do postranních výklenků hlavního oltáře. Kostelní hospodář Matouš Bogner z čp. 20 se svou tchýní Kateřinou Mašovou věnovali sochu sv. Panny Marie Lurdské, která byla také umístěna do bočního oltáře. Sochu sv. Jana Nepomuckého daroval láník Václav Daňhel z čp. 15.
Petrovickému kostelu patří jedno zvláštní prvenství. V roce 1887 byla střecha na kostele pokryta „patentovaným, jako máslo ohebným plechem. Tímto plechem byl první kostel náš na Moravě a ve Štýrsku, odkud pochází, také první poprvé kryt“. Na svou dobu moderní plechová krytina byla použita i z důvodu odlehčení stavby. Již koncem 80. let 19. století se totiž poprvé objevil problém se statikou. Kostel stojí na písčitém podloží. Podloží tzv. „tekutých písků“ nepřeje velkým stavbám ve zdejší obci. Již po třiceti letech od postavení se na zdech kostela a v klenbě objevily trhliny – P. Bártek v kronice píše „trhliny byly tak veliké, že kusy vápna a malty z nich se řítily“. Proto byl 9. prosince 1889 kostel úředně uzavřen a musela být provedena jeho oprava. Stejný problém se řešil i v následujících letech a několika ročních intervalech. V roce 1908, za P. Arnošta Svobody se uvažovalo se o podezdění celého objektu, byly již připraveny cihly, ale „pro nepochopení tehdejších úřadů a samotných farníků“ k podezdění nedošlo. Pomohlo až stažení kostelní klenby železnými sponami v roce 1912. V následujících letech stačila jen běžná údržba. Ve třicátých letech byla nově pořízena střecha. Spotřebovalo se na ni 3 tuny plechu.
V poslední den války, při odstřelování Petrovic byla 8.5.1945 kostelní věž zasažena granátem. Připomíná to dodnes kus nábojnice zazděné na východní straně věže. Vytlučená okna se musela znovu zasklít.
V neděli 21. srpna 1949 se konaly Náboženské oslavy výročí stoletého jubilea od postavení a posvěcení petrovického chrámu Páně. Dopoledne sloužil brněnský biskup Karel Skoupý pontifikální mši, odpoledne se konal slavnostní průvod se sv. Křížem po návsi a uctěním ostatků pravého sv. Kříže jeruzalémského. Slavnost byla zakončena v kostele pontifikální mší.
V letech 1954-56 byl kostel důkladně opraven z příspěvků sbírek ze všech tří obcí zdejší farnosti. Byly provedeny tyto opravy: omítka zvenčí otlučena až na zdivo a nahrazena březolitem, nátěr střechy, okapové roury, věžních hodin, betonové chodníky, kolem kostela betonová podrovnávka, opraven průčelní portál atd.
K další rekonstrukci kostela se přistoupilo v roce 1972. V interiéru byla opravená elektroinstalace a provedeny malířské a natěračské práce. Následně byla opravena a natřena plechová střecha.
V roce 1979 se opět objevil problém se špatnou statikou. Pro nedostatek finančních prostředků mohly být provedeny jen nejnutnější opatření. Kostelní klenba byla opět podélně stažena čtyřmi kovovými táhly. V srpnu následujícího roku bylo nutné provést betonovou injektáž základů kostela.
Zatím poslední oprava proběhla v roce 1991. Během měsíce května bylo provedeno statické zajištění kostela. Aby kostelní budova nepukala bylo „zdivo staženo ocelovými lany kolem dokola jako sud obručemi“ popsal názorně petrovický farář Jan Fiker ve farní kronice. Kostel byl vymalován zvenku i zevnitř.
Všechny oltáře, kazatelna, křtitelnice, a všechny sochy a obrazy byly Jihlavskými restaurátory znovu natřeny a pozlaceny. Nově byly zakoupeny obrazy křížové cesty. Celkové náklady činily přes 200.000 Kč. Duší celé akce byl P. Jan Fiker a František Záviška z čp. 4. Díky těmto zatím poslední opravám a úpravám slouží petrovický kostel zdejším farníkům dodnes.
Z publikace: Grunová Eva, Gruna Bronislav, Fialová Věra: Kapitoly z dějin obce Petrovice u Moravského Krumlova, Petrovice 2005.